Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ten den jsem viděl střelbu do lidí. V roce 1968 mi bylo šest let…

22. 08. 2016 8:19:44
Bylo mi šest let. Nepamatuji si z 21. srpna 1968 téměř nic. Přesto si vybavuji mnohem více než v jiných dnech toho roku. Ten den jsem totiž viděl střelbu do lidí.

S mojí olomouckou babičkou jsem byl na prázdninách v Liberci u strýce. S bratranci jsme babičce utekli. Byli starší a tak jsem šel s nimi. Ve vzpomínkách vidím tanky, srocení lidí, zoufalství a obrovské napětí. A pak byla slyšet z jednoho tanku střelba kulometem. Mám dojem, že jsem i viděl někoho padnout na zem, snad poté, co po tanku bezmocně hodil cihlou. Taky se mi vybavuje nějaké lešení s lidmi, na něž sovětský voják střílel. Jsou to jen kusé vzpomínky, schované v paměti. Ale těch dalších 22 let si už pamatuji velmi zřetelně. Můj táta používal jako magnetickou tabuli plechovou tabulku s názvem naší ulice desítky let. Stejně jako ostatní ji sejmul z našeho domu, aby zmátl okupanty. A pak postupná devastace nadějí v obrození, kolaborující občané a čistky. A emigrace. Skutečná emigrace bez naděje na návrat.

Bratr mojí maminky emigroval v roce 1969. Jmenoval se František Valert, narodil se v roce 1932. Válka tři děti mojí babičky připravila v roce 1945 o tátu. František vystudoval Slovanské gymnázium a pak kameru na FAMU v Praze. Úspěšně se podílel jako hlavní kameraman na mnoha známých českých filmech. Byl spolupracovníkem Zdeňka Podskalského. Namátkou si vzpomenu na filmy Světáci či Bílá paní. Asi si jen málo lidí všimlo, že za normalizačního režimu nebyl uveden v závěrečných titulcích Šíleně smutné princezny kameraman... Tak byl Husákův režim důsledný. Odešel s mým bratrancem a tetou do Anglie a pak do Kanady. Pracoval v továrně a točil i nějaké dokumentární filmy. Podařilo se mu udělat konkurs na UCLA, kde založil katedru kamery. V Los Angeles se mu dařilo, dosáhl řádné profesury, byl oblíbený studenty. Zemřel ve věku 62 let. Ostatky jsou uloženy na hřbitově v Olomouci.

Po roce 1969 už nikdy nepotkal svoji matku. Se sestrami se naposledy viděl koncem 80. let, kdy v rámci Fulbrightova stipendia navštívil Československo. Patřil do generace Miloše Formana, Miroslava Ondříčka, Vladimíra Pucholta a nespočtu jiných emigrantů. A právě jeden ze začátků tragédie několika generací lze hledat v okupaci 21. srpna 1968. Tehdy jsem ztratil na celé dětství a mládí velkou část své rodiny. Tehdy jsem taky viděl střelbu do lidí. Bylo to poprvé a doufám, že naposledy. A v dalších letech přicházely desítky jiných lží a nespravedlností. Tehdy ve mě uzrálo přesvědčení, že nikdo nemá právo na násilí a omezování svobody. Nikdo. Tedy žádný jednotlivec, národ, režim či ideologie. Devastace našeho národa, způsobená okupací sovětských vojsk spolu s tuzemskými kolaboranty je hmatatelná i do dnešních dnů. Každá česká rodina totiž měla své ztracené Františky...

Autor: Lumír Kantor | pondělí 22.8.2016 8:19 | karma článku: 18.48 | přečteno: 617x

Další články blogera

Lumír Kantor

Navštívil jsem "svoji" továrnu

To není název z čítanky, kterou jsem dostal v roce 1968. Ale dnes jsem se vrátil zpět o 35 let. Tak do let 1977 až 1983.

17.9.2016 v 13:19 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 473 | Diskuse

Lumír Kantor

Nová olomoucká porodnice. Sci-fi nebo realita?

Nová olomoucká porodnice nebude jen budovou, ale budeme kvůli ní měnit i myšlení a celkový přístup.

14.9.2016 v 11:04 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 427 | Diskuse

Lumír Kantor

O elektronickém (ne)bezpečí a šmejdech internetu

Každý člověk potřebuje k spokojenému životu dvě zásadní jistoty. Svoboda a bezpečí. Formuloval to takto sociolog Baumann, sám to vnímám jako dokonalou definici.

9.9.2016 v 8:08 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 395 | Diskuse

Lumír Kantor

Největší osamění

Tento rok je pro mě mimořádný z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich je i završení úsilí o kurz, v němž bychom si na Novorozeneckém oddělení i Porodnici Fakultní nemocnice v Olomouci prohloubili znalosti komunikace s rodiči.

1.9.2016 v 13:29 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 962 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Andrea Kostlánová

Jak si Stavka myslela, že Manstein prchá přes Dněpr na Západ ( jaro 1943)

Charkov padl do rukou bolševiků 16.2.43, a Hitler toho měl již dost. Rozhodl se, že navštíví Mansteina na frontě, aby osobně vyhodnotil jeho velitelské schopnosti ( ještě žádného velitele, který utrpěl takové sériové porážky,

23.7.2017 v 20:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jaroslav Konáš

Jak se hroutila Amerika a jak jsem toho byl svědkem

Po celý můj život je Amerika " papežem imperialismu ", nenáviděným světovým četníkem či vysmívaným loserem, jenž odchází na smetiště dějin.

23.7.2017 v 20:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Beata Krusic

Je tak krásný hrát si...........

Třeba být na chvilku Indián. Jarda Dušek kdesi řekl, že nás Indiáni vnímají jako podivné bytosti. Např. ve vztahu k dešti. Když na nás prší, tak se prapodivně krčíme, znervozníme, křeníme se u toho a jsme totálně rozhozeni.

23.7.2017 v 20:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Josef Nožička

Bursíkův LES – danajský dar pro Kalouska?

Při brouzdání internetem a pročítání zpráv ohledně toho, co se na naší politické scéně událo po dobu, kdy jsem pobýval u moře, mě asi nejvíc zaujala informace o volební spolupráci stran TOP 09 a LES.

23.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 157 | Diskuse

Ondřej Mrázek

Kterak zlá Káča chtěla svrhnout Putina

Rotující káča aneb fidget spinner se staly tak populární, že se jich chytila propaganda. Jak ta ruská, tak ta česká, protiruská. Lidovky čelí okurkové sezóně článkem o tom, jak chtějí zlí Rusové dětem novou hračku zcenzurovat.

23.7.2017 v 16:09 | Karma článku: 19.94 | Přečteno: 498 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 618

Dětské lékařství je nádhernou jízdou druhou půlí mého života. Předchozí zkušenost vyučeného elektrikáře a absolventa průmyslovky k tomu byla skvělou průpravou.  Skauting mi zase pomohl formovat životní názory a hodnoty. A dovedl mě k poznání, že  totalita a diktatura skupin či jednotlivců jsou slepou cestou. Jsem dětský lékař a věnuji se dvacet pět let největšímu pokladu – novorozeným dětem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.