Znám těchto organizací řadu a drtivá většina z nich je lidem, společnosti a státu velmi prospěšná. Mohu zodpovědně říci, že jsou v nich kvalifikovaní lidé, obětaví, pomáhající zdarma či za malou mzdu. Jako primář novorozeneckého oddělení jsem měl možnost spolupracovat s mnoha. Třeba Společnost pro ranou péči provázím více jak 20 let. Nyní se olomoucké středisko stará o 120 rodin. Často vrací děti do života. I Šťastný úsměv pro děti s rozštěpem, Společnost pro děti s vadami sluchu, Nedoklubko, mateřská centra, střediska ekologické výchovy a další.
Jde i o to, že dovedli celá ta léta vydržet mnoho absurdních nároků a požadavků. Složité žádosti o dotace s dlouhými prodlevami, podezírání, dokladování, administrace, kontroly. Většinou nemají jistotu ekonomického udržení víc jak jeden rok. Například sociální oblast neziskové služby posilují tak, že by se bez nich tato oblast vrátila desítky let zpět. Není otázkou, kdo je lepší. Jestli neziskový nebo státní systém. Jde o to, aby všichni spolupracovali ve prospěch cíle. A ten se pro neziskovou oblast ztrácí v zátěži uvedených věcí. Pocity musí mít jako v Kafkově Zámku. Je neomalené tvrdit, že většina neziskových organizací jsou pijavice.
Do senátních voleb jdu mimo jiné i s úmyslem zastat se jich. Říci, že většina neziskovek nejsou pijavice. Přinést jim zjednodušení práce a uznání. Najít ty užitečné z nich, podporovat je a ulehčit jim v udržitelnosti. Vím jak na to. I kvůli poctivým lidem v neziskovkách bych si přál být do Senátu zvolen.