Lumír Kantor

O elektronickém (ne)bezpečí a šmejdech internetu

9. 09. 2016 8:08:19
Každý člověk potřebuje k spokojenému životu dvě zásadní jistoty. Svoboda a bezpečí. Formuloval to takto sociolog Baumann, sám to vnímám jako dokonalou definici.

Zvolení do Senátu ČR mi přinese možnost přispět k většímu pocitu bezpečí. To je sice velmi rozsáhlý pojem, ale považuji to za zásadní. Každý člověk potřebuje k spokojenému životu dvě zásadní jistoty. Svoboda a bezpečí. Formuloval to takto sociolog Baumann, sám to vnímám jako dokonalou definici. V Senátu chci podporovat vše, co k těmto dvěma významům vede. V nejširších souvislostech. Od role Senátu jako pojistky demokracie po detaily našich životů.

Třeba otázka elektronického bezpečí. Bojíme se vykradení svých domovů, násilí spáchaného na našich blízkých, podvodů. Hmatatelných věcí. Ale daleko reálnější je násilí, které je na nás pácháno ve virtuálním světě. Říkejme tomu třeba e-nebezpečí. Vnímal jsem ohrožení lidí jako běžný uživatel internetu. Ale mé pochybnosti o ohrožení jistot na internetu vzaly za své při tvorbě znaleckých posudků pro policii a soudy. Vstoupil jsem tím do světa slabých a zranitelných, jejich zneužívání a obnažení ve smyslu fyzickém i duševním. Těmi jsou především děti a v menší, nicméně také masivní míře senioři. Bezmoc těchto lidí je ohromující. Na jedné straně stojí velmi silní, zkušení internetoví šmejdi a na druhé straně děti a starší lidé. Jak to asi může dopadnout?

Dalším problémem jsou naše přihrávky těmto šmejdům. Otevíráme jim neočekávané možnosti. Zveřejňujeme fotografie ze soukromí, nekontrolujeme, kde děti virtuálně pobývají, jaké mají přátele. Jen jeden příklad s absurdním rozměrem. Dřív byl svět dosud nenarozeného dítěte schován i před jeho rodiči. Dokonce se nevědělo ani to, zda jde o chlapečka nebo holčičku. S vynálezem ultrazvuku vznikla možnost plod vidět a to dokonce včetně některých jeho rysů tváře. Máme v naší době mnoho možností, které v dějinách lidstva nikdy nikdo neměl. Ale naše neopatrnost vede do dalších rozměrů. Rodinná intimita a vnímání očekávaného miminka bere prudce za své. V internetovém prostoru jsou zveřejňovány fotografie nenarozených dětí, po jejich narození jsou pak zveřejňovány jejich údaje a další obrázky. Dítě tak ztrácí svoje soukromí ještě dříve, než ho získalo. Maminka zveřejní jeho prenatální profil. Tím v podstatě otevře údaje dítěte stovkám miliónů neznámých lidí. Je to opravdu potřeba? Se šťastnou matkou se sice raduje několik osob. Ale někdo z oněch miliónů může udeřit. A předtím čekat několik let. Ve virtuálním světě čas plyne jiným tempem. Snoubí se tam strašlivá pomíjivost s možným neúprosným archivováním našich životů.

Toto je jen jedno z možných ohrožení našich dětí a prarodičů. Jsou jich desítky. Hnus dětské pornografie, fyzické zneužívání dětí a možné dohnání k sebevraždě je jen špička ledovce. Ta podivná virtuální pavučina má mnoho svých pavouků, kteří čekají na zaváhání každého z nás. Jejich záběr je daleko širší než v obyčejném životě s rozměrem „tady a teď“.

Své odhodlání bojovat s elektronickým ohrožením nám svěřených dětí mám spojeno se zcela konkrétními úkoly. Jeden z nich by bylo vytvoření možnosti vyšetřujících složek nahlížet prostřednictvím poskytovatelů do emailové schránky. Za velmi přísných podmínek, pod dozorem a zpětně. Mnoho by to pomohlo rozkrytí i brutálních trestných činů, které se páchají na internetu. Dále bych podporoval užitečné organizace jako je třeba E-bezpečí. Jsem jeho konzultantem. Vím, že takové neziskovky pomáhají prevenci i léčbě internetových nemocí. A o to mi jde.

Autor: Lumír Kantor | karma: 11.50 | přečteno: 401 ×
Poslední články autora