Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chybí nám sovětská okupační armáda?

27. 06. 2016 7:50:01
Před 25 lety odjel z naší republiky poslední voják okupační armády Sovětského svazu. V Olomouci byla od roku 1968 velká vojenská síla. Dodnes je možné najít většinou nevzhledné připomínky ruské okupace.

Tak ji totiž většina národa označovala. Všudypřítomní vojáci, ale i jejich rodinní příslušníci byli všude. Tramvaje, město, rozsáhlé plochy, kam noha běžného olomouckého obyvatele nevstoupila. I ten, kdo bydlel jen pár set metrů od letiště v Olomouci – Neředíně netušil jak to vypadá sto metrů od hlavního vstupu na hřbitov. Dlouhé kilomentry plotů z vlnitého plechu skrývaly jiný svět. V oknech paneláků nebyly záclony, ale noviny. Boty v českých obchodech se nakupovaly v desítkách kusů, naopak do ruských obchodů chodili jen Sověti. Základní škola pro ruské děti byla u sídliště na Černé cestě. Hned vedle cesty do Vojenské nemocnice byl i kulturní dům, kam pro svou ideologickou lekci chodili i žáci českých škol.

V budově současné pedagogické fakulty bylo velitelství, v němž se děly věci, o nichž dodnes nemáme tušení. Stavěly se nové a nové vojenské objekty, na letišti byla opravna bitevních vrtulníků, jejichž piloti zkoušeli své opravené stroje nad Olomoucí a snad na obyvatelích trénovali střelbu pomocí fotografických přístrojů. Když helikoptéry přelétaly nad sídlišti, chvěly se okenní tabulky a hrníčky poskakovaly na poličkách jak zběsilé.

Po třídě Míru běžně jezdily kolony vojenských aut a na cisternách azbukou psané slovo „Ogneopasno“ bylo jedno z prvních, které si žák čtvrté třídy mohl přelouskat. Když přestali jezdit, byl najednou klid a prach doma se nemusel utírat každý den.

Ženy se zlatými zubními protézami byly v tramvajích a jedna z nich oznámila, že odjedou domů, až se budeme my Češi plazit hlady po zemi. Na druhé straně nám bylo líto mladých kluků v černých uniformách označených písmenem P (jako regulovčik), kteří o hladu a žízni čekali desítky hodin na křižovatkách, aby pak dlouhé a temné kolony navedli na křižovatce správným směrem. Nelze se divit, že soucitní lidé jim donesli vodu nebo jídlo. A další a další mladí vojáci, kteří se během dlouholeté služby za výše zmíněný plot naopak na druhou stranu nedostali. Dokonce došlo k tomu, že utíkali. Jeden z nich dokonce v roce 1981 v blízké vesnici zabil kladivem mladou maminku s dvěmi dětmi. Tajně byl předán naší policií Rusům a byl za necelé tři týdny odsouzen a zastřelen daleko za našimi hranicemi.

A do toho všudypřítomná hesla...Vymývání mozků „Bojem za mír“, „Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Celou dobu vydržela normalizace s několika málo hesly. Fantazie jejich tvůrců zase tak bezbřehá nebyla. Dokonce byli žáci základních škol v pionýrských krojích nahnáni do velikého shromáždění na hlavní náměstí a společně s dospělými měli demonstrovat za to, aby ve vojenském prostoru Libavá byly umístěny nukleární zbraně. To už nebyla jen otázka ruských vojsk, ale důkaz vrcholné kolaborace a cynismu představitelů státu i města. Ale nesmíme se mýlit, že všichni obyvatelé přežívali tuto dobu se skřípěním zubů. Naopak. Naštěstí jen menšina s Rusy kšeftovala. Výměnný obchod alkoholu za benzín, tranzistorová rádia, dalekohledy, foťáky a další zbytečnosti čile kvetl.

V Československu bylo během okupace zabito přes 400 osob, škoda na majetku byla téměř 15 miliard. Devastace byla obrovská. I po tom čtvrtstoletí následky stále přetrvávají. Viditelné i neviditelné. Zasaženo bylo několik generací.

Několik fotografií toho, co nám v Olomouci po rusích zbylo naleznete zde.

Autor: Lumír Kantor | pondělí 27.6.2016 7:50 | karma článku: 18.40 | přečteno: 799x

Další články blogera

Lumír Kantor

Navštívil jsem "svoji" továrnu

To není název z čítanky, kterou jsem dostal v roce 1968. Ale dnes jsem se vrátil zpět o 35 let. Tak do let 1977 až 1983.

17.9.2016 v 13:19 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 487 | Diskuse

Lumír Kantor

Nová olomoucká porodnice. Sci-fi nebo realita?

Nová olomoucká porodnice nebude jen budovou, ale budeme kvůli ní měnit i myšlení a celkový přístup.

14.9.2016 v 11:04 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 430 | Diskuse

Lumír Kantor

O elektronickém (ne)bezpečí a šmejdech internetu

Každý člověk potřebuje k spokojenému životu dvě zásadní jistoty. Svoboda a bezpečí. Formuloval to takto sociolog Baumann, sám to vnímám jako dokonalou definici.

9.9.2016 v 8:08 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 396 | Diskuse

Lumír Kantor

Největší osamění

Tento rok je pro mě mimořádný z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich je i završení úsilí o kurz, v němž bychom si na Novorozeneckém oddělení i Porodnici Fakultní nemocnice v Olomouci prohloubili znalosti komunikace s rodiči.

1.9.2016 v 13:29 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Další články z rubriky Olomouc

Veronika Stejskalová

Společenský aspekt trestního stíhání

Téma jistě zajímavé, ale jen pro někoho. Pro ty, kteří zažili, ale stále mají naději... Platí presumpce neviny pro všechny?

11.11.2017 v 8:39 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 471 | Diskuse

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Touha po kráse a dobru

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

16.10.2017 v 6:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 |

Jakub Holman

Harfistka v noční Olomouci

Toto je příběh o malém nočním dobrodružství, o kouzlu v noční Olomouci, o žebrácích, o harfistce u Sloupu Nejsvětější Trojice a... Jimi Hendrixovi.

12.8.2017 v 21:47 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 206 | Diskuse

Zdenka Wagnerová

PF 2017

Závěrem roku si přejeme jen to nejlepší, veselé vánoce a šťastný nový rok. Pár dnů po Novém roce sklouzneme do tradice všedních dní, z veselých vánoc zbude pár kilo navíc a šťastný rok se mění v běžný koloběh, občas zápas.

31.12.2016 v 20:52 | Karma článku: 5.22 | Přečteno: 133 | Diskuse

Karel Sýkora

BASTA – I my jsme FF I. aktualizace

Téma k rozjímání pro první adventní neděli: Ze Zákona o vysokých školách: "Akademický senát fakulty je jejím samosprávným zastupitelským akademickým orgánem. (...) Členy akademického senátu fakulty volí ze svých řad členové.

27.11.2016 v 19:26 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 185 |
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 627

Dětské lékařství je nádhernou jízdou druhou půlí mého života. Předchozí zkušenost vyučeného elektrikáře a absolventa průmyslovky k tomu byla skvělou průpravou.  Skauting mi zase pomohl formovat životní názory a hodnoty. A dovedl mě k poznání, že  totalita a diktatura skupin či jednotlivců jsou slepou cestou. Jsem dětský lékař a věnuji se dvacet pět let největšímu pokladu – novorozeným dětem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.