Chybí nám sovětská okupační armáda?

27. 06. 2016 7:50:01
Před 25 lety odjel z naší republiky poslední voják okupační armády Sovětského svazu. V Olomouci byla od roku 1968 velká vojenská síla. Dodnes je možné najít většinou nevzhledné připomínky ruské okupace.

Tak ji totiž většina národa označovala. Všudypřítomní vojáci, ale i jejich rodinní příslušníci byli všude. Tramvaje, město, rozsáhlé plochy, kam noha běžného olomouckého obyvatele nevstoupila. I ten, kdo bydlel jen pár set metrů od letiště v Olomouci – Neředíně netušil jak to vypadá sto metrů od hlavního vstupu na hřbitov. Dlouhé kilomentry plotů z vlnitého plechu skrývaly jiný svět. V oknech paneláků nebyly záclony, ale noviny. Boty v českých obchodech se nakupovaly v desítkách kusů, naopak do ruských obchodů chodili jen Sověti. Základní škola pro ruské děti byla u sídliště na Černé cestě. Hned vedle cesty do Vojenské nemocnice byl i kulturní dům, kam pro svou ideologickou lekci chodili i žáci českých škol.

V budově současné pedagogické fakulty bylo velitelství, v němž se děly věci, o nichž dodnes nemáme tušení. Stavěly se nové a nové vojenské objekty, na letišti byla opravna bitevních vrtulníků, jejichž piloti zkoušeli své opravené stroje nad Olomoucí a snad na obyvatelích trénovali střelbu pomocí fotografických přístrojů. Když helikoptéry přelétaly nad sídlišti, chvěly se okenní tabulky a hrníčky poskakovaly na poličkách jak zběsilé.

Po třídě Míru běžně jezdily kolony vojenských aut a na cisternách azbukou psané slovo „Ogneopasno“ bylo jedno z prvních, které si žák čtvrté třídy mohl přelouskat. Když přestali jezdit, byl najednou klid a prach doma se nemusel utírat každý den.

Ženy se zlatými zubními protézami byly v tramvajích a jedna z nich oznámila, že odjedou domů, až se budeme my Češi plazit hlady po zemi. Na druhé straně nám bylo líto mladých kluků v černých uniformách označených písmenem P (jako regulovčik), kteří o hladu a žízni čekali desítky hodin na křižovatkách, aby pak dlouhé a temné kolony navedli na křižovatce správným směrem. Nelze se divit, že soucitní lidé jim donesli vodu nebo jídlo. A další a další mladí vojáci, kteří se během dlouholeté služby za výše zmíněný plot naopak na druhou stranu nedostali. Dokonce došlo k tomu, že utíkali. Jeden z nich dokonce v roce 1981 v blízké vesnici zabil kladivem mladou maminku s dvěmi dětmi. Tajně byl předán naší policií Rusům a byl za necelé tři týdny odsouzen a zastřelen daleko za našimi hranicemi.

A do toho všudypřítomná hesla...Vymývání mozků „Bojem za mír“, „Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Celou dobu vydržela normalizace s několika málo hesly. Fantazie jejich tvůrců zase tak bezbřehá nebyla. Dokonce byli žáci základních škol v pionýrských krojích nahnáni do velikého shromáždění na hlavní náměstí a společně s dospělými měli demonstrovat za to, aby ve vojenském prostoru Libavá byly umístěny nukleární zbraně. To už nebyla jen otázka ruských vojsk, ale důkaz vrcholné kolaborace a cynismu představitelů státu i města. Ale nesmíme se mýlit, že všichni obyvatelé přežívali tuto dobu se skřípěním zubů. Naopak. Naštěstí jen menšina s Rusy kšeftovala. Výměnný obchod alkoholu za benzín, tranzistorová rádia, dalekohledy, foťáky a další zbytečnosti čile kvetl.

V Československu bylo během okupace zabito přes 400 osob, škoda na majetku byla téměř 15 miliard. Devastace byla obrovská. I po tom čtvrtstoletí následky stále přetrvávají. Viditelné i neviditelné. Zasaženo bylo několik generací.

Několik fotografií toho, co nám v Olomouci po rusích zbylo naleznete zde.

Autor: Lumír Kantor | pondělí 27.6.2016 7:50 | karma článku: 19.67 | přečteno: 851x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Olomouc

Mirek Matyáš

Vydařený Olomoucký sraz

Zase se to podařilo. Na srazu jsem se dozvěděl spoustu novinek a zajímavostí. Pro mě osobně bylo největším překvapením SUVéčko Toyota s rychlonabíjením CHADEMO.

9.5.2019 v 9:29 | Karma článku: 11.68 | Přečteno: 511 | Diskuse

Tonička Plíšková

Laskavé čarodějnice načerpaly mnoho sil u ohně po jarním dešti...

Milé,ale s drzouny a prevíty si pěkně poradí.Mějte se hoši na pozoru, už mají zlobivců dost, nezkoušejte své triky pekelné, sic vyletíte komínem. Košťata nejsou ještě odklizena - prý řádně vyprášit mnozí potřebují...

1.5.2019 v 18:12 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 188 | Diskuse

Martina Mičková

Od smradlavé nádhery do Krokodýlka

Do Olomouce jezdí lidé okukovat historická náměstí, budovy, uličky... Máte –li děti, jistě kromě kulturního dědictví uvítáte také zábavní a adrenalinová místa.

24.3.2019 v 21:36 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 316 | Diskuse

Martin Tomášek

Pohádka o nemoudrém zubu moudrosti

Pohádka o nemoudrém zubu moudrosti Žil byl jednou jeden velmi moudrý, milý a laskavý král, který měl rád své poddané. Věděl o nich vše a oni o něm taky, i když i král Jeroným byl jen člověk a každý člověk i ten sebelepší má svá ma

5.2.2019 v 13:36 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jan Vargulič

Hurá na Praděd..

Pan prezident - vím z tisku - v rámci návštěvy našeho kraje zavítá i na Praděd. Výška hory však bude k této významné příležitosti podstatně snížena, na naše české (moravské) poměry je prý hora zbytečně vysoká.

17.9.2018 v 10:12 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 376 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 659

Dětské lékařství je nádhernou jízdou druhou půlí mého života. Předchozí zkušenost vyučeného elektrikáře a absolventa průmyslovky k tomu byla skvělou průpravou.  Skauting mi zase pomohl formovat životní názory a hodnoty. A dovedl mě k poznání, že  totalita a diktatura skupin či jednotlivců jsou slepou cestou. Jsem dětský lékař a věnuji se dvacet pět let největšímu pokladu – novorozeným dětem.

Najdete na iDNES.cz