Ten den jsem viděl střelbu do lidí. V roce 1968 mi bylo šest let…

22. 08. 2016 8:19:44
Bylo mi šest let. Nepamatuji si z 21. srpna 1968 téměř nic. Přesto si vybavuji mnohem více než v jiných dnech toho roku. Ten den jsem totiž viděl střelbu do lidí.

S mojí olomouckou babičkou jsem byl na prázdninách v Liberci u strýce. S bratranci jsme babičce utekli. Byli starší a tak jsem šel s nimi. Ve vzpomínkách vidím tanky, srocení lidí, zoufalství a obrovské napětí. A pak byla slyšet z jednoho tanku střelba kulometem. Mám dojem, že jsem i viděl někoho padnout na zem, snad poté, co po tanku bezmocně hodil cihlou. Taky se mi vybavuje nějaké lešení s lidmi, na něž sovětský voják střílel. Jsou to jen kusé vzpomínky, schované v paměti. Ale těch dalších 22 let si už pamatuji velmi zřetelně. Můj táta používal jako magnetickou tabuli plechovou tabulku s názvem naší ulice desítky let. Stejně jako ostatní ji sejmul z našeho domu, aby zmátl okupanty. A pak postupná devastace nadějí v obrození, kolaborující občané a čistky. A emigrace. Skutečná emigrace bez naděje na návrat.

Bratr mojí maminky emigroval v roce 1969. Jmenoval se František Valert, narodil se v roce 1932. Válka tři děti mojí babičky připravila v roce 1945 o tátu. František vystudoval Slovanské gymnázium a pak kameru na FAMU v Praze. Úspěšně se podílel jako hlavní kameraman na mnoha známých českých filmech. Byl spolupracovníkem Zdeňka Podskalského. Namátkou si vzpomenu na filmy Světáci či Bílá paní. Asi si jen málo lidí všimlo, že za normalizačního režimu nebyl uveden v závěrečných titulcích Šíleně smutné princezny kameraman... Tak byl Husákův režim důsledný. Odešel s mým bratrancem a tetou do Anglie a pak do Kanady. Pracoval v továrně a točil i nějaké dokumentární filmy. Podařilo se mu udělat konkurs na UCLA, kde založil katedru kamery. V Los Angeles se mu dařilo, dosáhl řádné profesury, byl oblíbený studenty. Zemřel ve věku 62 let. Ostatky jsou uloženy na hřbitově v Olomouci.

Po roce 1969 už nikdy nepotkal svoji matku. Se sestrami se naposledy viděl koncem 80. let, kdy v rámci Fulbrightova stipendia navštívil Československo. Patřil do generace Miloše Formana, Miroslava Ondříčka, Vladimíra Pucholta a nespočtu jiných emigrantů. A právě jeden ze začátků tragédie několika generací lze hledat v okupaci 21. srpna 1968. Tehdy jsem ztratil na celé dětství a mládí velkou část své rodiny. Tehdy jsem taky viděl střelbu do lidí. Bylo to poprvé a doufám, že naposledy. A v dalších letech přicházely desítky jiných lží a nespravedlností. Tehdy ve mě uzrálo přesvědčení, že nikdo nemá právo na násilí a omezování svobody. Nikdo. Tedy žádný jednotlivec, národ, režim či ideologie. Devastace našeho národa, způsobená okupací sovětských vojsk spolu s tuzemskými kolaboranty je hmatatelná i do dnešních dnů. Každá česká rodina totiž měla své ztracené Františky...

Autor: Lumír Kantor | pondělí 22.8.2016 8:19 | karma článku: 18.91 | přečteno: 625x

Další články blogera

Lumír Kantor

Navštívil jsem "svoji" továrnu

To není název z čítanky, kterou jsem dostal v roce 1968. Ale dnes jsem se vrátil zpět o 35 let. Tak do let 1977 až 1983.

17.9.2016 v 13:19 | Karma článku: 16.57 | Přečteno: 515 | Diskuse

Lumír Kantor

Nová olomoucká porodnice. Sci-fi nebo realita?

Nová olomoucká porodnice nebude jen budovou, ale budeme kvůli ní měnit i myšlení a celkový přístup.

14.9.2016 v 11:04 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 446 | Diskuse

Lumír Kantor

O elektronickém (ne)bezpečí a šmejdech internetu

Každý člověk potřebuje k spokojenému životu dvě zásadní jistoty. Svoboda a bezpečí. Formuloval to takto sociolog Baumann, sám to vnímám jako dokonalou definici.

9.9.2016 v 8:08 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 399 | Diskuse

Lumír Kantor

Největší osamění

Tento rok je pro mě mimořádný z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich je i završení úsilí o kurz, v němž bychom si na Novorozeneckém oddělení i Porodnici Fakultní nemocnice v Olomouci prohloubili znalosti komunikace s rodiči.

1.9.2016 v 13:29 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 1106 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Turner

Vize 2021/2023: Premiér Bartoš, prezident Klaus nebo prezident Babiš premiér Zeman?

Nebo to dopadne nějak úplně jinak? Těžko říci, ale ještě nedávno těžko uvěřitelné varianty dostávají zcela reálnou podobu. Nabízí se tzv. "ruský model" nebo se stane premiérem ten, koho ještě stále někdo považuje za squattera.

21.1.2019 v 12:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Jan Dvořák

Prezident Zeman si za "doporučování" soudcům vysloužil podporu exprezidenta

Za čtvrteční výroky o setkáních se soudci pronesené v čínsko-české televizi, jak moderátor Moravec označil v ČAT (Česká aktivistická televize) barrandovský kanál, to prezident pěkně schytal.

21.1.2019 v 8:55 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ondřej Šebesta

Poradci a koučové

„Smiřte sami se sebou. Pokud budou vaše ambice odpovídat vašim schopnostem, budete vyrovnaní. Hrajte s kartami, které vám osud rozdal co nejlepší hru, ale tak abyste se na stará kolena mohli sami sobě podívat do tváře.

21.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 189 | Diskuse

Pavel Kalabis

Prezident Zeman není bez podpory

Ve svém jednání jde prezident Zeman až na hranu zákonnosti a právního státu. Spíš za ni. Jak tomu čelit zřejmě nevědí ani odpovědní politici. A nejen to, prezident jako zkušený politik si podporu najde. U populistů.

20.1.2019 v 19:08 | Karma článku: 20.73 | Přečteno: 743 | Diskuse

Kateřina Lhotská

„Evropské včerejšky“ píší nové dějiny našeho národa

Naše školství reaguje na výtky BIS ohledně výuky dějepisu a připravuje změny osnov. Očistí je od sovětského výkladu dějin a budou více proevropské. Návrhy na změny měly zůstat tajné. Ale u nás se hned všechno rozkecá...

20.1.2019 v 19:00 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 797 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 654

Dětské lékařství je nádhernou jízdou druhou půlí mého života. Předchozí zkušenost vyučeného elektrikáře a absolventa průmyslovky k tomu byla skvělou průpravou.  Skauting mi zase pomohl formovat životní názory a hodnoty. A dovedl mě k poznání, že  totalita a diktatura skupin či jednotlivců jsou slepou cestou. Jsem dětský lékař a věnuji se dvacet pět let největšímu pokladu – novorozeným dětem.

Najdete na iDNES.cz